Jednoho dne jsem dostala otázku: snižuje čas strávený v zahraničí a počet relokace možnost psychologických krizí expatů souvisejících se ztrátou?
odpověď je ano a ne …
Proč?
1.
První počet přemístění nám umožňuje naučit se dobře organizovat, rychleji se orientovat na novém místě, lépe připravit rodinu na cestu a výzvy a imunizovat nás do určitých situací.
Je to spousta životních zkušeností a dovedností, které se vyplatí později.
Ale usnadňuje rozloučení s novými přáteli? rozloučit se s místem, životním stylem, kulturou nebo profesní pozicí?
Možná nebo ne, vše závisí na našich zdrojích, síle našich vztahů a našem duševním stavu.
Následné a následné přemístění, na rozdíl od zdání, se může stát větší výzvou … protože kolikrát můžete něco postavit od nuly …
2.
V případě přesunu na úplně nové místo z hlediska kultury – počet stěhování nás nemusí nutně připravit na kulturní šok, který můžeme pociťovat … nebo jak nás na novém místě přivítají a zda najde naši příslušnost.
3.
I v situaci, kdy rodina po sobě zanechaná v zemi potřebuje více naší pozornosti a pomoci, se další krok (i na dálku) může stát jen dalším emocionálním švihem, morálním dilematem. Je to živý stresor, sociální i prosociální.
4.
Další přemístění pravděpodobně nebude tak velkým šokem jako první, protože známe fáze samotné změny.
Potenciálně už víme, co můžeme očekávat, co můžeme ovlivnit a jak se připravit na svůj emoční výkyv.
Ale také se z roku na rok měníme, vyvíjíme se, máme systém hodnot a vlastní identitu, která je znovu testována. Můžeme se tedy připravit na ověření svého já, stejně jako na zajištění adekvátní podpory a zdrojů, fyzických i psychických, protože na to máme vliv.
Taková práce však spotřebovává obrovské energetické zdroje a je nesmírně emotivní, zabere také spoustu času a ne vždy máme všechny tyto zdroje k dispozici, zvláště když jako rodiče bojujeme se zármutkem, odloučením a lítostí našich dětí .
5.
Časté přesídlení celé rodiny znamená, že značný počet (nejčastěji) žen nenastoupí do jiného zaměstnání nebo že přijatá zaměstnání neodpovídají jejich vzdělání nebo zkušenostem.
Čím starší je migrující osoba – nejistota související s jeho vlastní budoucností a kariérním rozvojem je obrovská a šance na dobrou práci, která mu umožňuje uplatnit se v profesionální oblasti, jsou menší.
To samozřejmě neznamená, že šance na dobrou práci nebo rozvoj vlastních iniciativ jsou zcela vyloučeny, ale přesto se to stává značnou výzvou a pro některé lidi to silně narušuje sebeúctu a sebevědomí.
6.
Každé přemístění je obrovským stresujícím faktorem v každé oblasti – od biologické, přes kognitivní, emoční, sociální až prosociální. Vyžaduje hodně energie a schopnost regenerovat. Můžeme se na to připravit, ale máme vždy čas se o sebe postarat?
Vrátím se k tématu …